Čolka horského můžete objevit i v lesní louži

Kdysi bylo těchto obojživelníků více. Byly skoro v každé kaluži a to nejen v lese. Bohužel současné počasí, kdy neumí pořádně zapršet, jim dává zabrat. Louže a lesní tůňky různého původu prostě vysychají. Kde jsou ty časy, když například v jižních Brdech v oblasti Nad Maráskem, byla jedna velká louže či jezírko vedle druhého. Jejich temné vody zdobily na jaře květy suchopýrů a pod hladinou probíhaly námluvy čolků horských a obecných. Dnes tyto lesní tůňky zarůstají vegetací, jak klesá hladina spodní vody.

Čolek horský patří mezi nejkrásnější obojživelníky, kteří v Brdech žijí. Dorůstá délky přibližně osmi centimetrů, přesto dokáže zaujmout svým nápadným zbarvením. Nejkrásnější je samec během jarních námluv. Ve vodě získává šedomodrý až téměř blankytný hřbet, zatímco jeho břišní strana se zbarví do výrazně oranžové až ohnivě červené.

Samička je naopak nenápadnější. Její hřbet je hnědý, zelenavý až černě mramorovaný a spodní strana těla bývá žlutá až červenooranžová bez výrazných skvrn. Právě díky nenápadnému zbarvení lépe splývá s okolním prostředím.

Čolci naštěstí nejsou příliš vybíraví a tak vezmou zavděk i kalužím vzniklým pod koly harvestorů. Tedy pokud v nich voda přečká letní vedra a absence dešťů. Momentálně je ale ve vodě nehledejte. Skončila dávno doba námluv a kladaní vajíček a tak dospělci přežívají někde na souši, přes den schovaní před sluncem. Ve vodě ale můžete narazit na jejich larvy s výraznými žábrami za hlavičkou.

"Brdy má čolek horský rád, protože zde najde všechno, co potřebuje - dostatek potravy i vhodná místa k rozmnožování. Jediným problémem bývá sucho, kdy některé mělčí tůně vyschnou dřív, než stihne dokončit svůj životní cyklus. Jinak ho tu zatím nic jiného netrápí a brdská krajina mu stále poskytuje bezpečný domov," představila tohoto obojživelníka Správa CHKO Brdy na svém oficiálním facebookovém profilu.