Chynínské buky – království prastarých stromů, lesních tajuplných obyvatel a skrytých pokladů přírody

Brzy na jaře, dříve než se koruny stromů spojí v hustý zelený baldachýn, rozkvetou v podrostu křehké kyčelnice devítilisté a mařinka vonná, jejichž jemná vůně se mísí s vůní vlhké půdy.

Některé z buků pamatují dávné časy, jejich věk se odhaduje na více než 250 let. Stojí tu jako mohutní strážci, ale i oni podléhají rozmarům času a počasí. Místy tak musíte podlézat, přelézat či obcházet popadané kmeny, které v různých fázích rozkladu tvoří přirozenou součást lesa.

Právě tato tlející torza poskytují domov nespočtu živočichů. Staré, rozpraskané stromy s dutinami slouží jako úkryt a domov pro lesní ptactvo – a mezi nimi se skrývá i vzácný holub doupňák. Jak už jeho jméno napovídá, vyhledává přirozené dutiny, kde vyvádí mláďata.

V korunách starých buků se ozývají různé druhy sov. Hnízdí tu puštík obecný, sýc rousný a objeví se tu i kulíšek nejmenší, který je navzdory své velikosti nebojácným obyvatelem lesa.

A před lety zde zahnízdil i čáp černý. Vybral si vodorovnou větev starého buku na kraji mýtiny, kde měl dostatek prostoru pro své vzlety i návraty.

Tento les je také rájem datlů. Jejich charakteristické bubnování se rozléhá mezi kmeny – od černého, elegantního datla až po hbitější strakapoudy a pestře zbarvené žluny.

Do Chynínských buků mě přivádí každé roční období a každé počasí – mlhavé podzimy, letní chládek, jarní svěžest i zimní ticho. Ale jedním z největších lákadel jsou houby. Na starých kmenech a trouchnivějících pařezech rostou choroše, hlívy a mezi nimi i vzácní korálovci, jejichž větvené útvary připomínají podmořský svět.