Chtěl být malířem, jeho sen ale uskutečnil až jeho syn

24. listopadu 2020 (18:45)

foto: pribram.cz

Otakar Mrkvička byl známou příbramskou osobností. Do jeho fotoateliéru chodily tisícovky zájemců o portrét. Uplatnění nacházel ale i v dalších uměleckých směrech.

Otakar Mrkvička se narodil 6. srpna 1873 v Plzni. Chodil zde do obecné školy a poté do gymnázia. Už tehdy se projevoval jeho cit pro kresbu. Snil o studiu malířství, to se ale nakonec neuskutečnilo. Jeho otec zemřel a rodina tak neměla dost finančních prostředků, aby mohla studia v Praze zaplatit. Jediné řešení jeho matka nalezla v podobě vyučení se řemeslu. Kreslení bylo nejblíže fotografování, proto padla volba na fotoateliér Antonína Mattase v Plzni.

Pro mladého Otakara nebyla léta učení vůbec lehká. Kopíroval retušoval, tónoval a vypíral obvykle od 7 hodin ráno až do pozdního odpoledne. K vlastní fotografii se dostal málokdy. Jeho píle se mu ale vyplatila. V roce 1892 dostal výuční list s pochvalným vysvědčením. Byl velmi šikovný, proto si ho ve svém ateliéru Mattas nechal i po vyučení. Plzeňský ateliér však o dva roky později zanikl. Řešení se našlo v Příbrami, kde si Mattas zřídil ateliér nový a s sebou si vzal i Otakara.

I když se v té době v Příbrami nacházelo už několik fotoateliérů, Mattasův si zde své místo vydobyl bez problému. Do učení sem pak chodil i světoznámý František Drtikol.

Otakar se v Příbrami seznámil s Annou Kindlovou, která se 26. května 1898 stala jeho ženou. Ještě téhož roku v prosinci se jim narodil syn a poté do jejich života přišly ještě čtyři děti.

Devatenácté století už staršího Mattase zmáhá, a tak se dohodne s Otakarem na pronájmu a následné koupi příbramského ateliéru, který přejmenuje na Foto Mrkvička. Jeho inovátorské představy a nové fotografické postupy uchvacují okolí. Úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat a rozhoduje se otevřít novou filiálku v lednu 1910 v Dobříši. Tu poté spravovala jeho manželka Anna.

Novinkou ve světě fotografie, a hlavně v Příbrami, bylo „fotografování při elektrickém světle“. K tomu bylo potřeba vlastního zdroje elektrického proudu. Rozvodná síť se ale začala v Příbrami budovat až v roce 1925. Nicméně Otakar si poradil i tak a o mnoho let dříve, už v roce 1912.

Fotografoval tisíce „neznámých“ zákazníků z Příbrami a okolí, ale také například známého rektora Vysoké školy báňské Josefa Theurera, sochaře Františka Bílka, světového houslistu Františka Ondříčka nebo herečku Růženu Naskovou.

Zdaleka však Otakar nebyl jen fotografem, stal se doslova příbramskou celebritou. Byl členem a funkcionářem Sokola, kde figuroval i jako divadelník. V nynější Sokolovně měla premiéru 17. května 1924 jeho divadelní hra Nekonečno. Aby práce neměl málo, stal se i nadšeným ochotnickým hercem. Se svými spolupracovníky dokonce usilovně hledal místo a povolení vybudovat divadlo. K realizaci ale bohužel nikdy nedošlo.

Otakar Mrkvička zemřel 29. října 1926. Život fotografa, dobrovolnického herce a člena Sokola mu nezajistil až takový život na výsluní, jaký si možná přál. I přesto, že ho práce bavila, nikdy se zcela nedostal ke svému milovanému malování. Svět opustil v nuzných poměrech a nemocný. Jediného ocenění, kterého se mu dostalo, bylo od profesora Spolku Vondráčka. Jeho malířské sny splnil až jeho prvorozený syn, Otakar Mrkvička mladší.

zdroj: pribram.cz
autor čerpal informace z knihy Dvanáct osudů čtyř staletí

autor: Jana Fedorová