Chátrající historický dům v Příbrami: Za otlučenými zdmi byly kdysi luxusní byty

O historické budově ve stále neutěšenějším stavu, kterou vlastní město Příbram, jsme psali v tomto článku. Dům je zařazen mezi nemovitosti určené k prodeji. Město ho prozatím prodat nechce. Proti prodeji se staví i opozice, která navrhuje rekonstrukci a hospodárné nakládání s městským majetkem.

Historii domu, dnes známého jako budova bývalých městských lesů, připomíná ředitelka příbramského archivu, Věra Smolová.

"Kdo tam chodil v 70. a 80. letech 20. století do hudebky, jistě si vzpomene na impozantní dvoukřídlé schodiště s krásným kovovým zábradlím, původní kvalitní okna a dveře zničené dodatečným protihlukovým obložením, na nevyhovující vytápění zapáchajícími naftovými kamny a sociální zařízení odpovídající první třetině 20. století. Genius loci tohoto domu však byl alespoň pro mě okouzlující, představovala jsem si, jak se asi žilo v bytě v prvním patře, kde byl ze dvou pokojů udělán koncertní sál, v němž ale byly přehrávky žáků rušeny hlukem z ulice.

Tento překrásný a kvalitní dům v tehdejší Škodově ulici postavil v roce 1912 Alois Zeman, obchodník se stroji a stavebními potřebami a majitel realit. K domu náležel dvůr o výměře 702 m² a zahrada o rozloze 425 metrů čtverečních, v přilehlé budově byly i stáje.

Ve zvýšeném přízemí a prvním patře respektive v prvním a druhém poschodí bylo původně po dvou překrásných luxusních bytech s vysokými stropy i s pokojíky pro služku, další byty pro chudší nájemníky byly v suterénu, značný prostor byl i na půdě. Byl to tedy typický nájemní dům s byty pro různé sociální skupiny obyvatelstva. Jeho majitel Alois Zeman zde asi nikdy nebydlel, například v roce 1921 se v domě nacházelo devět nájemních bytů. Bydleli v nich okresní hejtman Gustav Kremlička s rodinou, rada státních drah ing. František Říha s rodinou, rodiny Zemanových dělníků a dvě rodiny zaměstnanců blízké dráhy.

V roce 1934 koupil od Aloise Zemana tento dům za 180 000 K na úvěr se svou manželkou Kamilou JUDr. Bohumil Černík (* 20. října 1899 Příbram), tehdy první komisař ministerstva financí. Jeho manželka Kamila rozená Chromá (* 18. července 1901 Březové Hory) byla zubní technička a svou živnost provozovala ve 20. a 30. letech 20. století na Březových Horách v Revoluční čp. 286 v bývalém domě MUDr. Sýkory. Od roku 1934 měla i pobočný závod v Rožmitále pod Třemšínem. Před koupí domu čp. 145/IV bydleli Černíkovi v Příbrami čp. 209/I nebo III.

Po koupi domu čp. 145/IV ho nechali důkladně a kompletně opravit a dovybavit: dali dům elektrifikovat, pořídili litinové zábradlí, nechali si udělat lázeň s vanou atd., v zahradě nechali vybudovat bazén, ohradní zeď a vyzděnou žumpu. Do domu se přestěhovali.

Za protektorátu působil JUDr. Černík jako finanční rada a přednosta berní správy v Příbrami a pak v Hořovicích. Dne 25. října 1941 požádal o přiznání německé státní příslušnosti, což odůvodnil takto: „Umím perfektně německy, dobrovolně jsem se hlásil za Rakouska do německé armády. Po obsazení ČSR stýkal jsem se jen s Němci, moje paní jest po matce německého původu, moje domácnost jest vedena německy. Svoje knihy jsem daroval německé armádě, na WHW a DRK vždy bohatě přispívám a mimo toho mám 2 semestry vysoké školy hutní německé a vůbec jest moje smýšlení německé.“ Jeho manželka Kamila požádala o přiznání německé státní příslušnosti 19. listopadu 1941. Německé státní občanství jim bylo přiznáno 23. února 1942. JUDr. Bohumil Černík byl veden v seznamu konfidentů pražského a táborského SD (Sicherheitsdienst, bezpečnostní služba - zpravodajská služba SS a NSDAP) pro člena SD Ing. K. Kritze, který byl po válce zajištěn v Táboře.

Ještě před koncem války (snad v dubnu) uprchli Černíkovi z Příbrami a zprvu se ani nevědělo, kam. Museli utíkat rychle, protože své osobní dokumenty včetně písemností k domu čp. 145/IV tady nechali. Podle dekretu č. 5/1945 prezidenta republiky z 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, byla na tento dům uvalena národní správa, potvrzená roku 1946 Okresním soudem v Příbrami.

V roce 1947 se Černíkovými zabývala vyšetřující komise Okresního národního výboru v Příbrami. Podle jejích zjištění odcestovali Černíkovi do Vídně i s plukovníkem Wišatou, který byl zakladatelem a vedoucím NSDAP v Příbrami a jejich přítelem. Ve Vídni měl JUDr. Bohumil Černík snad už na podzim 1945 spáchat sebevraždu. Již za války se podle svědka velmi obával případné prohry Německa a následků, které by pro něj měla, už tehdy byl proto psychicky labilní. Jeho manželka ve Vídni zůstala.

​Přestože JUDr. Černík pracoval jako konfident SD, komise nezjistila žádný případ, že by byl na jeho udání někdo z českých občanů perzekvován a pronásledován gestapem, nebo snad dokonce přišel o život.

V roce 1950 se dům čp. 145/IV dostal do vlastnictví Sdružení komunálních podniků města Příbramě a jeho další osudy jsou už snad všem známy. Byla by ho velká škoda," dodává ředitelka příbramského archivu Věra Smolová.