Charakteristicky zabarvený hlas předurčoval Josefa Hlinomaze k živelným rolím

Herec a malíř Josef Hlinomaz (1914-1978) se narodil v Praze, rodina se přestěhovala do Dobříše a později do Příbrami. Tady prožil dětství a mládí. Na budově Základní školy Jiráskovy sady byla 9. října odhalena pamětní deska tomuto svéráznému herci a vášnivému malíři. V prostorách školy, které tehdy patřily reálnému gymnáziu, totiž Josef Hlinomaz studoval. S Příbramí byl výrazně spojen, hrál tady ochotnické divadlo a jako vynikající plavec rád navštěvoval Nový rybník.

Drsňák, co přikusuje k lomcovákům sklenice
Na filmové role Josefa Hlinomaze se jen tak nedá zapomenout. K jeho živelným a někdy i záporáckým rolím ho předurčoval charakteristicky zabarvený hlas, výrazná mimika, a jeho pohybové nadání včetně osobitého klaunství. Jenom vzpomeňme na jeho nezapomenutelnou postavu pistolníka Grimpa z komedie Limonádový Joe. V roli drsňáka si v saloonu objednával k pití lomcováky, k nimž přikusoval i sklenice. Tyto a podobné role mu naprosto dokonale seděly. Jeho hřmotná postava, chraplavý hlas a drsný výraz prostě nelze jen tak vymazat z paměti, kdykoli se zmíní jméno tohoto nepřehlédnutelného herce. Josef Hlinomaz je právem označován jako herec malých, ale zato výrazných rolí.

Nebavilo ho učit se dlouhé texty
Narodil se za Rakousko-Uherska do rodiny učitele. To mu ale příliš nepomohlo k tomu, aby měl skvělé školní výsledky. Škola ho příliš nebavila a tak si zopakoval několik tříd. Miloval ale biograf, malování a divadlo. A to mu zůstalo.

Po studiu na reálném gymnáziu Josef Hlinomaz úspěšně zakončil dramatickou konzervatoř a nastoupil k divadlu. Až do padesátých let minulého století hrál v různých angažmá a to mu přineslo i blízké přátelství s Miroslavem Horníčkem. Zpočátku vystupoval především v divadle a v estrádách. Od roku 1958 se stal stálým zaměstnancem filmových ateliérů na Barrandově. Říká se, že ho nebavilo učit se dlouhé divadelní texty. Když si promítneme jeho filmové postavy, možná na tom něco bude. Jeho filmové postavy zahrnují role o pár větách, zato velmi výrazné.

Kromě již zmíněné a nezapomenutelné roli v Limonádovém Joe se stala legendární jeho hláška v Dobrém vojákovi Švejkovi. Na otázku tajného, jenž se ho ptá, zda na zdi nebyl obraz císaře pána, odpovídá v roli hostinského Palivce: „Byl, ale sundal jsem ho a dal na půdu, protože na něj s*aly mouchy.“

Miloval malování naivních obrazů
Josef Hlinomaz rád maloval. Hercovy obrazy jsou naivní a z prostředí cirkusů, varieté nebo divadel. Přesto jsou součástí soukromých sbírek i galerií a to i v zahraničí. Hlinomaz byl prostě svérázný a to se projevilo i v jeho lásce k malování. Postupně si vytvořil vlastní styl, který pojmenoval surneonaivismus. O jeho obrazy byl zájem a dokonce ilustroval několik knížek. V roce 1967 to bylo třeba dílo Karla Poláčka Bylo nás pět. Asi každý zná hlášku Jiřího Kodeta z filmu Pelíšky: ,,Proletáři všech zemí, vyli*te si prdel!" A tuhle slavnou hlášku nevymysleli tvůrci filmu, ale je to název jednoho z Hlinomazových obrazů.

Naposledy před smrtí si zaplaval
Jeho velkým zlozvykem bylo kouření. Podle přátel si zapaloval jednu cigaretu za druhou. Sportu neholdoval, ale miloval plavání. Zaplaval si i před svoji smrtí.

V roce 1978 odjel herec s přáteli k moři do bývalé Jugoslávie, kterou miloval. Nerespektoval ani to, že mu cestu lékaři po nedávném kolapsu na Žofínské plovárně zakázali. Devátý den ráno si šel po snídani zaplavat a s přáteli se vrátil na hotel. Vypil kávu, típl poslední cigaretu a zemřel. Přestože ho na sklonku života trápila vážná nemoc, zemřel na infarkt.