Česko slaví svátek svatého Václava. Podle legend pečoval o chudé a založil v zemi tradici pěstování vína

Historie bývá často sporná, to se týká i poznatků o životě sv. Václava. Rozdílnost faktů se projevila také v roce 2000, kdy se na politické půdě řešilo, zda uzákonit Den České státnosti právě na svátek sv. Václava. Politikům vadil například fakt, že je s tímto dnem spojována vražda, jedná se o církevní svátek nebo dokonce je Václavu přisuzována nálepka středověkého kolaboranta. Velká část veřejnosti se ale shoduje, že je kníže Václav velmi významnou osobností českých dějin a symbolem národní hrdosti. Oficiálně od roku 2000 celá Česká republika slaví na svátek svatého Václava Den české státnosti.

Na počátku 10. století se knížeti Vratislavovi a Drahomíře narodil syn. Stěžejní osobou v jeho výchově sehrála babička Ludmila, která mu předala křesťanskou víru a naučila ho číst a psát. Své vzdělání prohluboval na hradišti Budeč a patřil k velmi vzdělaným učencům. Po smrti otce se Václav ujal panovnictví (byl však velmi mladý a o vládu se starala zpočátku převážně jeho matka společně s Ludmilou). Historie říká, že byl Václav vzorem křesťanského panovníka a velmi tak rozvinul víru v zemi. Podporoval duchovní, kněží a zakládal kostely.

Václav byl prý osvětovým, vlídným a morálním panovníkem, který si však i uměl prosadit své. Svá území Václav chránil i za pomoci císaře Svaté říše římské Jindřicha Ptáčníka. Tomu platil daň za mír (tzv. tribut pacis), která se rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. To se však velmi nelíbilo mladšímu bratrovi Boleslavovi.

Kníže Václav byl podle historiků údajně zavražděn svým bratrem a jeho družinou 28. září ve Staré Boleslavi (historici se však neshodují na roce, říká se, že buď 929, nebo pravděpodobněji 935). Boleslav svého bratra zřejmě zabil z mocenských důvodů, kvůli odlišným názorům na Václavovu politiku či přílišnou christianizaci země. ​Václavovy ostatky byly převezeny a uloženy v rotundě sv. Víta.

Kult příkladného panovníka Václava, který bdí nad českým státem, se rozšířil v následujících staletích po celé zemi. K svatořečení došlo začátkem 11. století. Velký význam kultu přiložil i Karel IV., který nechal vytvořit korunovační klenoty se svatováclavskou korunou a vysvětil kapli na počest českému patronovi v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, kde jsou dodnes klenoty uloženy. Kult sv. Václava posloužil v době národního obrození jako symbol české státnosti.

Tradice a zajímavosti spojené se svátkem sv. Václava
Na Václavův svátek naši předci chodívali do kostela na mše, svatováclavské poutě a k tomu neodmyslitelně patřilo i svatováclavské posvícení. Tento zvyk přetrvává v mnoha částech země dodnes.

Na počest se každoročně 28. září uskutečňuje Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi spojená s bohoslužbou.

Václav patří vedle Cyrila a Metoděje a svatého Prokopa k jednomu z nejvýznamnějších šiřitelů křesťanství v Čechách.

Podle pověstí založil v zemi tradici pěstování vína.

Spojenectví s Jindřichem Ptáčníkem umožnilo převoz ostatků sv. Václava do rotundy na Pražském hradě, ze které se stavba rozrostla do nynější podoby chrámu sv. Víta.
Vánoční koleda s názvem Good King Wenceslas vypráví o českém knížeti v anglosaských zemích.

Svatý Václav zdobí dvacetikorunové mince.

Svatováclavská koruna je zároveň nejstarší součástí českých korunovačních klenotů.

Se svatým Václavem je spjato mnoho pověstí. Podle jedné spí v hoře Blaník se svými rytíři a až bude české zemi nejhůře, vyjede jí na pomoc.