Češi svým způsobem testovali, kam až mohou zajít

17. listopadu 2020 (12:44)

foto: pribram.cz

Uplynulo 81 let od okupace. Napětí v zemi rostlo už od pohřbu K.H. Máchy. První zlom nastal 28. října. Pár týdnů na to si němečtí příslušníci přišli pro 16 příbramských studentů a 5 pedagogů.

Vzrůstající odpor vůči nacistické okupaci byl cítit ve vzduchu už v době druhého pohřbu Karla Hynka Máchy v květnu roku 1939 na Vyšehradském hřbitově. Ten se stal takovou národní manifestací a podobných akcí začalo přibývat. Česká společnost svým způsobem testovala, kam až může zajít. Účast na národních akcích se zvyšovala. Vrcholem byla pouť u svatého Vavřinečka, které se zúčastnilo na sto tisíc lidí.

Protestů se samozřejmě účastnili i studenti. Výraznou postavou byl Jan Opletal, který byl nacisty smrtelně zraněn během demonstrace 28. října 1939. O dva týdny později (15. listopadu) se pak konal jeho pohřeb. Opletalova smrt je považována symbolicky za první československou oběť 2. sv. války, ačkoliv nesmíme opomenout, že při demonstracích 28. října zemřel také mladý Václav Sedláček. Němcům docházela trpělivost. Pohřeb Opletala, který byl další demonstrací proti okupantům, byl tak jasným signálem pro zavření českých vysokých škol.

Historická událost 17. listopadu má kořeny i v Příbrami. Vysoká škola báňská vychovávala tehdy 153 studentů. V Příbrami se 28. října nedělo vůbec nic, ale po jednání v Berlíně byl pokyn jasný – ztrestat Čechy, českou inteligenci, tedy i studenty. Z Hitlerových úst zněl příkaz – dopravit určitý počet lidí do koncentračních táborů. Nikoho nezajímalo, koho konkrétně potrestají.

Zatýkací akce, která proběhla v Příbrami, byla zorganizována táborským gestapem. V devět hodin ráno ve Vysoké škole báňské zazvonil telefon. Studenti byli vyzváni, aby se dostavili na okresní hejtmanství. Rektor a prorektor univerzity je museli zařadit do skupin. Když nastupovali do kamionu, pochopili, že se nejedná jen o jednodenní výslech na Pankráci. Hitlerovci tehdy odvlekli 16 studentů. Některé poslali po výslechu domů, jiné do německého koncentračního tábora Sachsenhausen (konkrétně se jednalo o studenty: Josef Stejskal, Rudolf Menšík, Zdeněk Köck a Jaromír Matušek).

Situace se dotkla i příbramských pedagogů. Starší byli penzionováni, jiní přesunuti na úřad práce, další na střední školy. Část profesorů byla nucena ke spolupráci s německými institucemi. V Příbrami položilo život 5 profesorů. Profesor Šplíchal spáchal raději sebevraždu, spolykal cyankáli. Čuřík též zvolil raději smrt, než spolupráci s Němci při konstrukci řízených střel.

V roce 1945 byla příbramská škola obnovena. Po válce měli být přednostně přijati ke studiu studenti, kteří touto hrůzou museli projít. Drtivá většina studentů a profesorů se vrátila. Byl tu však jiný problém. Téměř veškerý inventář byl vydrancován a rozkraden. Minerály, přístroje, vybavení, všechno padlo do rukou okupantů. Téhož roku byla ještě Vysoká škola báňská přesunuta z Příbrami do Ostravy.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz

autor: Jana Fedorová