Bronzový kordista Beran představil šerm dětem ze ZŠ Březnice

Do role vtipného glosátora setkání s březnickými školáky se vtělil Michal Čapek, který se již řadu let věnuje výchově mladých šermířů. Pod jeho vedením dosáhli čeští kordisté významných úspěchů na mezinárodní scéně. Hlavní tváří celé akce byl ale pochopitelně Jiří Beran – dvaačtyřicetiletý elitní český kordista, který letos v létě završil svou úspěšnou kariéru sladkou bronzovou tečkou na olympiádě v Paříži v soutěži týmů.

Co byl tím podnětem, že jste začali dělat tohle turné po školách a kolik jste jich již objeli?
No je toho dost. Objíždím jen ty, kteří mě kontaktovali osobně. To znamená, že jedeme jen tam, kde někoho známe anebo nás oslovili napřímo. Za poslední dva měsíce máme za sebou nějakých 18-19 škol, takže je to docela mazec. Něco málo máme ještě teď v prosinci a pak budeme pokračovat zase v lednu a únoru.

Jaká byla motivace začít tohle dělat?
Mě to bavilo vždycky, dělám to už nějakých osm let od olympiády v Riu, ale v menší intenzitě, protože jsem samozřejmě ještě trénoval. Poslední dva roky, když už jsem věděl, že budu končit, jsem přemýšlel, co mě vlastně baví a uvědomil jsem si, že to je právě předávání zkušeností z našeho krásného sportu dětem, které o něm nemají ani páru. Tady dostanou možnost si to vyzkoušet a až to pak uvidí třeba za rok či dva v televizi, tak jim to třeba sepne, že ten zážitek vlastně už měli.

Jaký je šerm vlastně sport?
Pro spoustu lidí je neuchopitelný, rychlý, nepřehledný. Někteří ho naopak zlehčují, ale když si to pak vyzkouší, tak zjistí, že to tak jednoduché není a že se jedná o poměrně náročný sport.

V čem je šerm specifický oproti ostatním sportům?
Je to velmi všestranný sport, protože se u něj hodně trénuje koordinace, taktika a samozřejmě fyzička. Člověk musí mít nějakou dynamiku, ale neznamená to, že když je někdo spíše vytrvalý než rychlý, že nemůže šermovat. U nás je hrozná výhoda, že nemáme stanovený přesný typ člověka, který by byl dobrý šermíř. Je to opravdu velmi individuální, člověk může být i menší a silnější, přesto může být vynikající šermíř.

V kolika letech se se šermem obvykle začíná?
Ve Francii začínají děti ve dvou letech, u nás začínají obvykle v osmi. Já jsem třeba začínal v deseti. I když někdo přijde ve třinácti, čtrnácti či patnácti letech, tak to do toho pořád může ještě naskočit a dostat se do reprezentace, což je fajn.

Zaznamenali jste po vašem bronzovém úspěchu na olympiádě nárůst zájmu o šerm mezi dětmi?
Zájem je minimálně dvojnásobný, alespoň když budu srovnávat letošní zářijový nábor s tím loňským. Navíc platí, že náš sport má málo „odpadu“. To znamená, že když s ním někdo začne, tak u toho obvykle zůstane. Končí maximálně 5–10 procent. V republice funguje 44 klubů a 3200 registrovaných členů.

Vy jste po olympiádě ukončil aktivní kariéru, čemu se teď věnujete?
Momentálně se věnuji právě těmto besedám s dětmi, pro firmy děláme různé teambuildingy. Ačkoliv jsem vystudovaný stavební inženýr, tak se věnuji tomu sportu, protože mě to baví. Trénování dalších svěřenců zatím v plánu nemám, i když by mě to samozřejmě bavilo. 32 let jsem trávil víkendy po turnajích a být trenér by znamenalo v tom pokračovat. Já ale momentálně potřebuji přerušit tuhle dynamiku. Člověk by aspoň jednou za život měl vyskočit ze zaběhlých kolejí, vyzkoušet si něco jiného a vážit si obyčejných věcí. Mám rodinu, šestiletou dceru, které se také chci věnovat.