Boj s nelegálními poutači: Zahrává si reklamní společnost s právem?

3. dubna 2021 (11:48)

foto: pribram.cz

K případu sporných reklamních poutačů přinášíme názor Mgr. Michala Janíka, advokáta z Příbrami.

Dosud neznámý příbramský fantom vzal spravedlnost do svých rukou a hned dvakrát za sebou odřezal v Příbrami nelegálně postavené reklamní poutače. Jednatel společnosti Eurobillboard Group Anton Fischer následně podal trestní oznámení, případem se zabývá policie.

Fischer vyčíslil škodu na 40 tisíc a upozornil, že nově instalované poutače budou pod dozorem. „Místa může hlídat například ostraha nebo jiné záznamové zařízení. Chtěl bych vzkázat tomu, co poutače odřezává, že až ho dostihneme a my ho dostihneme, bude mít ostudu jak na Facebooku, tak i problémy s policií,“ řekl pribram.cz Fischer.

Příbramský úřad delší dobu s nelegální reklamou marně bojuje
Pokud se nelegálně postavené poutače objeví, město reaguje výzvou k odstranění ve lhůtě 14 dnů. Ale pak začíná hra na kočku a myš. Těsně před skončením lhůty majitel poutače přesune na vedlejší pozemek, čímž splní výzvu. Avšak další den je vrátí zpět na původní místo. „Poslední dobou se nám tady rozmohl takový nešvar, že si kdokoliv kamkoliv postaví reklamu a neřeší vlastnictví pozemku. Nevzhledná a nelegální reklama je věc, se kterou se nejen naše město potýká. Chceme v tomto smyslu vystupovat daleko razantněji a nehodláme tolerovat jakékoliv nezákonné umisťování čehokoliv v našem městě,“ řekl v polovině týdne pribram.cz starosta Příbrami Jan Konvalinka.

Nelegální reklama a zákon
Vzhledem k tomu, že se v poslední době řeší problém reklamních zařízení instalovaných na území města Příbrami, zaměřím se na tuto oblast nikoliv z pohledu zákona o pozemních komunikacích upravující regulaci reklamních zařízení v tzv. silničních ochranných pásmech mimo zastavěná území obcí, nýbrž zejména z pohledu stavebního zákona, který rovněž obsahuje regulaci reklamy a je na tento případ aplikovatelný.

Hra na kočku a myš skončila. V noci někdo odřezal nelegální reklamní poutače Nevzhledná a nelegální reklama je věc, se kterou se nejen naše město potýká.

V případě zmiňovaných reklamních stojanů či nosičů reklamy se jedná o zařízení ve smyslu ust. § 3 odst. 2 stavebního zákona nesplňující však definici stavby podle ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona (za tzv. stavbu pro reklamu se považují dle stavebního zákona objekty, které vznikly stavební nebo montážní technologií a dále reklamní zařízení, která mají plochu větší než 8 m2). Za reklamní zařízení se tak zpravidla považuje konstrukce, rám, rošt, deska, panel či jiné obdobné technické zařízení, které je schopné být nosičem určité reklamy, reklamního plakátu, potištěné textilie, nápisu, kresby, obrazu, fotografie apod.

Při pohledu na fotografie sporných reklamních zařízení si dovolím odhadnout, že tato zařízení mají plochu větší než 0,6 m2 nepřesahující však limit 8 m2. Tato dotčená reklamní zařízení proto nelze umisťovat dle vlastního uvážení či libovůle, ale vyžadují územní rozhodnutí stavebního úřadu, které je možno za podmínek stanovených v ust. § 96 odst. 1 stavebního zákona nahradit územním souhlasem. Bez tohoto územního rozhodnutí, resp. územního souhlasu, nelze reklamní zařízení tohoto typu umisťovat a stavební úřad proto nařídí jeho odstranění podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Nerespektování rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění reklamního zařízení pak lze postihnout jako přestupek u podnikajících fyzických či právnických osob coby vlastníků dotčeného zařízení podle § 179 odst. 2 písm. d) stavebního zákona a uložit pokutu až do výše 500.000 korun.

Další otázkou je, zda vlastník reklamního zařízení má bez ohledu na neexistenci příslušného rozhodnutí stavebního úřadu i tzv. občanskoprávní legitimaci k umístění reklamního zařízení na dotčený pozemek, který není v jeho vlastnictví, tzn., zda je oprávněn ať již na základě souhlasu vlastníka pozemku či smluvního vztahu s tímto vlastníkem reklamní zařízení na pozemek vůbec umístit. A to blíže neřeším další otázku případné poplatkové povinnosti vlastníka reklamního zařízení umisťovaného na pozemcích, které jsou veřejným prostranstvím ve smyslu ust. § 34 zákona o obcích (např. veřejná zeleň), kdy umístěním reklamního zařízení dochází k tzv. zvláštnímu užívání, a tedy záboru veřejného prostranství, který pokud není se souhlasem příslušné obce, je i z tohoto pohledu záborem neoprávněným, za což hrozí pokuta podnikatelským subjektům až do výše 50.000 korun, je-li spáchán opakovaně pak až do částky 75.000 korun.

Hra na kočku a myš pokračuje. V noci někdo opět odřezal nelegální reklamní poutače, tentokrát načisto Poničené poutače jsou k vidění po celé Příbrami.

Je-li pak bez příslušných rozhodnutí, povolení či souhlasů reklamní zařízení instalováno v místě, ve kterém brání dostatečnému výhledu řidičů a bezpečnému silničnímu provozu (např. při vjezdu na kruhový objezd či do křižovatky nebo u přechodu pro chodce), a dojde vlivem této překážky k nehodě, při které její účastníci utrpí zranění či dojde ke ztrátě na životech, není vyloučena vedle občanskoprávní odpovědnosti k náhradě vzniklé škody ani trestní odpovědnost osob, které reklamní zařízení do takového místa instalovaly.

V praxi některých reklamních agentur dochází k tomu, že se k těmto nelegálním reklamním zařízením jako vlastník nehlásí. Domnívám se, že to může být i tento posuzovaný případ reklamní agentury, kdy má její zástupce tvrdit, že agentura není vlastníkem reklamního zařízení, ale „pouze prodává reklamní plochy“ na nich.

Brzy se potkáme a budeš platit, vzkazuje příbramskému fantomovi majitel poničených poutačů V minulém týdnu kdosi v Příbrami odřezal nelegální reklamní poutače, a to hned …

Zřizovatel nelegálních reklamních zařízení často spoléhá na to, že se mu vyplatí takovéto reklamní zařízení zřídit bez příslušného povolení na dočasnou dobu do okamžiku, než ho příslušný stavební úřad odstraní a spoléhá přitom na někdy zdlouhavý správní proces. Příjmy z pronájmu plochy pak zpravidla překročí vynaložené náklady na pořízení reklamního zařízení, které má většinou jednoduchou, a tedy nijak hodnotnou, konstrukci. Bylo by proto žádoucí např. v rámci příslušného správního řízení před stavebním úřadem zjistit, na základě jakého právního titulu má uvedená společnost oprávnění reklamu na tato zařízení umisťovat; pokud její zástupce tvrdí, že tato společnost není jejich vlastníkem, měla by doložit např. smlouvu o užívání těchto zařízení, ze které lze zjistit i druhého účastníka takovéhoto smluvního vztahu, tj. vlastníka reklamního zařízení, dále, kdo např. zajišťuje údržbu či opravy těchto reklamních zařízení, event. kdo hradí náklady na tyto činnosti, stejně tak by stálo za úvahu oslovit subjekt, který si reklamu na sporném reklamním zařízení sjednal, aby byl doložen případný obsah smluvního vztahu mezi objednatelem reklamy a touto reklamní agenturou. Nebyly-li by takové důkazy před správním orgánem doloženy, mohla by to být významná skutečnost pro případný závěr o účelovosti tvrzení o vlastnictví reklamních zařízení jinou osobou než reklamní agenturou, která z umístěné reklamy trží.

Pokud se týče problému ničení těchto zařízení neznámými osobami, bylo by takové jednání oprávněné za podmínky, že by byly naplněny znaky svépomoci zakotvené v ust. § 14 odst. 1 občanského zákoníku (každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě). Trestní odpovědnost by mohla vzniknout v případě poškození či zničení reklamního zařízení, pokud by škoda způsobená tímto poškozením byla vyčíslena alespoň na částku 10.000 korun, jinak by se mohlo jednat pouze o přestupek.

Mgr. Michal Janík

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz/Jakub Pečenka

autor: Tomáš Pečenka