Bohém a nenapravitelný romantik, takový byl život Pavla Juráčka

20. listopadu 2020 (06:16)

foto: pribram.cz

Českého filmového režiséra a scenáristu provázelo životem několik žen. V Česku je považován za výrazného představitele „nové vlny 60. let.“, v zahraničí se však neprosadil.

2. srpna roku 1935 přišel na svět jeden z významných tvůrců české kinematografie Pavel Juráček. Jeho otec byl aranžér a maminka vyučená prodavačka. Příbramské kořeny však sahají mnohem dál. Na svůj rod z vyprávění vzpomíná: „Maminky dědečkové měli v Příbrami mlýn, pak pernikářství, potom bordel, a nakonec nic než odrbanou chalupu v Dlouhé ulici.“ Právě v tomto domku strávil své dětství. Rodina se rozrostla o syna Petra a o pár let později naopak přišla o tatínka, když od rodiny odešel. Malý Pavel a Petr tak vyrůstali jen s maminkou a babičkou.

Navštěvoval příbramskou obecnou školu. Jeho studium bylo doslova jako na horské dráze. „Ve třetí, a hlavně ve čtvrté obecné, jsem byl blb. V páté jsem byl nejlepší ve třídě,“ vzpomínal tehdy šestnáctiletý Pavel. Od roku 1946 pak studoval na reálce v Jiráskových sadech. Studijní výkyvy ho provázely i tady. Co je ale důležitější, seznámil se zde s Antonínem Mášou, pozdějším filmovým scénáristou a režisérem. Jejich přátelství bylo osudové, na celý život.

Studium pokračovalo na gymnáziu. V průběhu něj začal chodit do tanečních, kde se seznámil se svou první láskou Zdenkou Neubergerovou. Nezůstalo jen u tanečních kroků, často se scházeli například na Svaté Hoře. Na romantické schůzky Pavel vzpomíná: „Jedna lavička, stojící právě pod sochou Věrnosti, nebyla zasypána sněhem… Usedli jsme na ni. Přitáhl jsem Zdenu k sobě blíže. Dívali jsme se navzájem do očí. Zvítězila Zdena…“

Mladý Pavel byl členem několika svazů. Hrál ochotnické divadlo nebo organizoval divadelní představení. Co mu ale nešlo, byla škola. Prospěch byl nevalný, nedával pozor a moc času nevěnoval ani učení. Na maturitu se učil 10 dní, maturoval 24. srpna 1953. I když studium bylo nezáviděníhodné, maturitu zvládnul skoro na jedničku. „Zakončil jsem gymnaziální studia tím, čím jsem začal – vyznamenáním. Čeština 1, matematika 2, dějepis 1, biologie 2. Světě, jdu si pro Tebe!“

Ve studiu pokračoval a nastoupil na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Tam ho však ve třetím ročníku vyloučili za nesplnění zkoušky z českého jazyka. V roce 1957 zkouší štěstí na FAMU. Tam byl přijat bez zkoušek, stačilo mu předložit patnáct svých básní a povídek, které mu k jeho přijetí stačily. Na škole se znovu potkal s Antonínem Mášou a dalšími budoucími osobnostmi, jako je Jiří Menzel, Evald Schorm, Jan Schmidt a Věra Chytilová. Mezi jeho učitele patřili František Daniel, Otakar Vávra nebo Milan Kundera. FAMU byla první škola, která Pavlovi opravdu sedla. Hned od počátku se projevil jeho talent, jako „největší kanon v ročníku“, jak si Pavel zapsal do svého deníku.

Po Zdeně přišla další láska, Alžběta. Přišel však rok 1960 a s ním nová láska, Veronika. Tu si Pavel ten samý rok ještě vzal za ženu. Netrvalo dlouho, po osmi měsících manželství už do svého deníku napsal poznámku: „Veronika je líná a nepořádná.“ Začaly tak první hádky. Nicméně manželství ještě pár let vydrželo a vzešla z něj dcera Judita.

V létě roku 1963 se scénáristicky podílel na filmu Ikarie XB 1. V říjnu pak byl promítnut první Juráčkův film Postava k podpírání. Byl autorem nejen námětu, ale i scénáře a poprvé film i režíroval. Tato necelá čtyřicetiminutová groteska mu zaručila vstupenku do klubu tvůrců československé „nové vlny“.

Ještě téhož roku nastupuje na vojenskou službu, kde je další dva roky. V roce 1966 dokončil Kinoautomat pro Světovou výstavu v Montrealu. Jeho úspěchy mu přinášejí pěknou sumu peněz a slávu. Na druhou stranu mu přináší i závislost na alkoholu a cigaretách. Pavel prochází okamžiky depresí a hroutí se mu i manželství. K rozvodu s Veronikou došlo v roce 1967. Netrvalo však dlouho a došlo k seznámení s modelkou Hanou Ťukalovou, se kterou se o dva roky déle oženil a zplodil syna.

V roce 1969 dokončuje svůj životní film Případ pro začínajícího kata. S jeho natáčením začal už v roce 1963, nicméně jisté okolnosti, a dokonce zákaz scénáře od ústředního ředitele, celou situaci protáhly. Po uvedení byl film hned po třech měsících znovu zakázán. Pavel byl velmi rozhořčen. Přes všechny problémy a velmi omezené promítání Kata, se však ocitl na svém tvůrčím vrcholu. Jeho pád byl ale ještě rychlejší.

Koncem června 1971 byly prováděny prověrky na „nepřátele socialismu“. Vzhledem k Juráčkovým postojům, podpisu manifestu 2000 slov a vystoupení ze strany KSČ dostal výpověď. I když vydělal spoustu peněz, měl na svém kontě také dluhy. Navíc kupoval dům ve Hvozdech. K tomu se přidaly manželské problémy s Hanou, které vyvrcholily další čárkou v seznamu, rozvodem. Jako by neměl dost problémů, v roce 1976 podepsal Chartu 77. Zájem ze strany Státní bezpečnosti o Juráčka stoupl. Když s nimi odmítl spolupracovat, nabídli mu odjezd do Německa, neváhal.

Jeho předpověď: „Na západě bych si…ani neškrtl,“ vyšla doslova. Z více než dvaceti scénářů a námětů mu nevyšlo nic. Nepomohl ani sňatek s Daňou Horákovou, překladatelkou a prozaičkou. Pavel byl čím dál nešťastnější a do Čech se roku 1983 vrací. Dále se mu však nedaří a končí i další manželství s Daňou. Žije z drobných prací a kolikrát pracuje i pod jiným jménem.

Poslední rok svého života strávil ještě s jednou ženou, Zuzanou Vranovskou. V lednu 1898 doktoři u Pavla objevují nádor. Zápas s alkoholem, nemocemi, a největší celoživotní boj sám se sebou, pak prohrává 20. května.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz
autor čerpal informace z knihy Dvanáct osudů čtyř staletí

autor: Jana Fedorová