Co symbolizuje vánočka a proč hospodyně při její přípravě skákaly do výšky?

11. prosince 2021 (16:10)

foto: pixabay

Tradice pečení vánočky je stará několik století. Nesla s sebou i svá pravidla.

Nastalo období, kdy se z kuchyní line samá sladká vůně. Aroma vanilky, ořechů, perníkového koření, citrónu, pomerančové kůry, kokosu, kakaa a spousty dalšího. Tradice pečení nejrůznějších laskomin sahá hluboko do časů našich předků. Každý má rád něco jiného, někdo si potrpí na vanilkové rohlíčky, linecké, včelí úly, někdo na perníčky, jiný zas na pusinky. Co by ale nemělo chybět na stole žádné rodiny, je pýcha každé hospodyně – vánočka.

Vánočka s sebou nese i jiná pojmenování, která se liší podle krajů. Pokud tedy uslyšíte slovo pletenice, štrucla, žemla, vandrovnice, calta, štědrovice nebo ceplík, jsou to jen jiné názvy pro vánočku.

Pečení této sladkosti patří k těm nejstarším zvyklostem. Již zmíněná calta (tedy nepletená vánočka), se na stolech rodin objevovala už ve 14. století. Stačila další dvě století a už jí byl udán tvar, který se zachoval dodnes. Vánočka tehdy bývala výsadou pekařského cechu. Hospodyňky ji doma začaly péct až v 18. století.

Dnes obvykle pečeme jednu vánočku pro všechny, dříve tomu ale bylo jinak. Hospodyňka obvykle pekla takový počet vánoček, kolik bylo v rodině členů, a navíc ještě jednu, která pak byla určena na štědrovečerní stůl. Hospodář byl prvním, kdo vánočku dostal a také posledním, kdo zakrojil největší štědrovečerní vánočku, kterou obdaroval celou rodinu. Často dostával krajíc i dobytek, aby byl zdráv a nemohly na něj zlé síly.

Proces kynutí těsta symbolizoval hojnost a štěstí. Kynuté pokrmy tak měly své výsadní postavení. Tvar vánočky má připomínat děťátko zavinuté v peřince a charakterizuje tak nový život a plodnost.

Symbolický význam v sobě skýtají i jednotlivé prameny. Odjakživa se vánočka připravovala z devíti pramenů. Spodní čtyři představují zemi, vodu, slunce a vzduch. Prostřední cop tvořený třemi prameny spojuje rozum, cit a vůli. V nejtenčím copu na vrchu se pak snoubí láska a vědění.

V dřívějších dobách platila při pečení vánočky všelijaká pravidla. Hospodyňka to opravdu neměla jednoduché. Při zadělávání těsta musela mít na hlavě šátek a na sobě bílou zástěru. Nejen přípravou, ale i při kynutí těsta se pořádně zapotila. Aby těsto správně vyběhlo, musela vyskakovat do výšky. Za celou dobu přípravy až po upečení nesměla promluvit a nikdo nesměl mluvit ani na ní, jinak by se vánočka nepovedla.

Příprava kynutého těsta patří k mírně složitějším, nicméně není se čeho bát. Pokud do ní vložíte lásku, určitě se povede. Co je zcela zásadní, je kvalita kvasnic. Dále je vždy lepší použít máslo, nikoli margarín nebo jiný tuk. Už dříve do vánočky patřily mandle, rozinky či jiné sušené ovoce. Co se už ale dnes do vánočky většinou nedává je pověstná mince. Kdo ji ve svém kousku našel, tomu měla přinést štěstí, zdraví a bohatství.

Způsobů, jak upéct vánočku je hned několik. V dnešní době se dokonce na trhu objevují nejrůznější zapékací formy, kdy hospodyňka nemusí nic zaplétat, jen těsto do formy uloží, a to po upečení získá požadovaný tvar. Jiné hospodyňky pečou vánočky například ze 4 nebo 6 pramenů a některé zůstaly u tradičních 9. Pro ne tak zručné „zaplétačky“ je tu i varianta z několika zapletených částí, které se na sebe jen poskládají a zafixují před roztečením špejlí (ta se po upečení odstraní). Na tvaru vánočky ale zas až tak nezáleží, nejdůležitější je její chuť. A jak pečete vánočku vy?

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz

autor: Tomáš Pečenka