Bára Zmeková dnes představí svůj jedinečný styl v Junior klubu

Bára Zmeková je česká písničkářka, skladatelka a multiinstrumentalistka, známá svým osobitým stylem, který kombinuje prvky jazzu, folku, elektroniky a klasické hudby. Ve svých písních často zpracovává hluboká a osobní témata, která podává jemným a poetickým způsobem. Její hudba bývá označována jako atmosférická a intimní, s důrazem na kvalitní texty a emocionální hloubku.

Zmeková se prosadila na české hudební scéně jako nezávislá umělkyně a získala si posluchače nejen v Česku, ale i v zahraničí. Vydala několik alb a EP a je pravidelným účastníkem různých hudebních festivalů. Dnes vystoupí se svou kapelou od 21 hodin v Junior klubu v Příbrami.

Jaké koncerty jsou pro vás nejpříjemnější? Jde o koncerty v klubech nebo větší stage či jiné alternativy koncertování?
Když si vybavím nejkrásnější koncerty, na které ráda vzpomínám, tak se odehrávaly na všech možných místech. Malé prostory, kde jsme v podstatě součástí publika, mají tu výhodu, že můžeme být hodně napojení na posluchače. Zároveň je to výzva, protože je člověk hodně odhalený, nic neschová. Velká stage je zase krásný zážitek v té svobodě prostoru. Můžeme naplno využít potenciál kapelního zvuku. Tam je zase velkou výzvou napojit se na posluchače. Krásnou vzpomínku z velké stage mám například na Colours of Ostrava v Gongu. Záznam koncertu jsme vydali jako album Live at Gong.

Koncertovala jste již někdy v Příbrami či okolí?
V Příbrami to bude naše premiéra, moc se těšíme!

Kdybyste si mohla vybrat jednoho umělce, kterému byste chtěla předskakovat, kdo by to byl a proč?
Ráda bych si někdy zahrála s norskou zpěvačkou Ane Brun. Její hudba byla pro mě v životě hodně důležitá a bylo by krásné se s ní setkat osobně. Zároveň, kdybych se měla hodně zasnít, něco jako snové setkání na podiu by bylo s Nickem Cavem. Anebo James Blake? U jednoho jména by nezůstalo.

Jak vznikla spolupráce s jedním z učitelů ze ZUŠ v Příbrami, který v kapele hraje?
V roce 2015 jsem pracovala na skladbě Svítá, Marie. Šlo o nahrávku na album Hommage Jiřího Bulise. Chtěla jsem v písni akordeon a můj tehdejší akordeonista nebyl v Čechách. O Michalovi jsem věděla, ale znala jsem ho jen z žižkovských ulic, kde jsme tenkrát oba bydleli a sem tam jsem ho z dálky zahlédla. Ten telefonát si pamatuji dodnes. "Jiřího Bulise? Toho mám moc rád!" Po první společné kávě jsme už nikdy nepřestali chodit na kafíčka a od té první společné nahrávky spolu hrajeme.