Autor večerníčků se zvířaty Václav Chaloupek dnes mapuje krásu české přírody

Momentálně pokračuje v natáčení krátkých dokumentů z přírody a tak se stále vydává do přírody. Setkali jsme se s ním uprostřed Brd, kde vznikal také jeden z nových dílů jeho populárně-naučného cyklu a požádali ho o rozhovor.

Pro jaký pořad tady v Brdech právě natáčíte?
V současné době připravuji seriál Ostrovy naděje pro ČT. Pořád zvažuji, jestli jsem si na sebe nevzal příliš velký úkol. Jedná se o představení 365 chráněných území a hlavních důvodů ochrany. Jsou to sice „jen“ minutové reportáže, ale z celé republiky, a dohromady 6 hodin, to jsou 3 – 4 celovečerní filmy.

Kdy a kde budou moci diváci nový seriál vidět?
Předpokládám, že by se měl seriál vysílat v roce 2027.

Vaše večerníčky se zvířaty znají celé generace. Jak na ně s odstupem času vzpomínáte?
Natáčení večerníčků jsem začal před 28 lety a s přestávkami trvalo 16 let. Bylo to úžasné období, každé natáčení seriálu mělo jinou atmosféru a vždycky to byl nervák od začátku do konce, nikdy jsem si nebyl jistý, že se něco nepříjemného nebo neočekávaného nestane.

Které zvíře bylo pro vás při natáčení nejobtížnější, a které vám naopak nejvíce přirostlo k srdci?
Asi nejobtížnější bylo natáčení Kluků ze zámku s bažantími kuřaty nebo později s ježky. Kupodivu nejméně náročná byla práce s medvíďaty nebo s Vydrýskem, také s barvářem Madlou, s vlčaty nebo liškami byla práce spíš zábavou.

Strávil jste mnoho let se zvířaty doslova doma. Jak se pak člověk učí loučit se, když nadejde čas vrátit je do přírody?
Loučení bylo vždycky těžké, a pokud se zvířata nemohla vrátit do přírody, zůstala se mnou nebo jsem jim našel co nejoptimálnější podmínky pro život v zajetí. Protože bydlím na hájovně, všechny ty lišky, kuny, jezevci, srnky, zajíci a další zvířata si sama zvolila, kdy se se mnou rozloučí.

Ze sedmi medvědů, které jsem choval, odešli dva – Vojta a Matěj, Honzík s Eliškou jsou v ZOO Plzeň a Martin s Agátou u hradu Točník. Nežije ani rys, vlci se u mne dožili 14 a 16 let, Madla 14 let.

Říkáte, že už jste vyčerpal všechny nápady na večerníčky – láká vás přesto ještě někdy k nim vrátit?
S natáčením večerníčků se živými zvířaty jsem skončil. Opravdu jsem všechno, co jsem chtěl, natočil (je to 174 dílů) a zjišťuji, že pro chov zvířat a práci s nimi dnes platí daleko přísnější zákony, a limity už mi určil a vymezil i věk.

Jak se liší práce na pohádkových příbězích pro děti a na populárně-naučných dokumentech?
Pro natáčení večerníčků pro děti platí trochu omezující pravidla. Je třeba vyhýbat se násilí nebo tragickým koncům a na těch vlastně život v přírodě stojí. Nesmí to být sladkobolný kýč, takže se vlastně pohybujete mezi dvěma hlubokými příkopy.

Zdá se, že Brdy vás stále lákají. Co tady máte nejraději?
Mám moc rád Brdy a Šumavu a daleké výhledy. V Brdech je to třeba Tok a Jordán, Kočka, Praha, Třemšín a vyhlídka Nad Maráskem, odkud se dívám na Boubín, Poledník anebo Jezerní horu. A když jsem na Šumavě, vyhlížím siluetu Třemšína, Prahy nebo Radyně.

Jaké máte osobní plány do budoucna – zůstane kamera vaším věrným průvodcem?
Dlouhodobé plány do budoucna si nedělám, výjimkou je právě natáčení Ostrovů naděje. A taky se snažím užívat si současnost a na nic se netěšit – při tom totiž život strašně rychle utíká.