Armádním sportovcem roku se stal Vojtěch Neumann ze 13. dělostřeleckého pluku v Jincích

Minulý týden byly slavnostně vyhlášeny výsledky ankety Armádní sportovec roku. Jednou z kategorií je i Sportovec Armády ČR, v níž ve vojenském pětiboji a skialpinismu zvítězil nadrotmistr Vojtěch Neumann. U 13. dělostřeleckého pluku pracuje na pozici starší instruktor speciální tělesné přípravy. „Jako tělocvikář v armádě mohu předávat zkušenosti a znalosti dalším kolegům a třeba je i inspirovat ke zlepšení jejich výkonů. Je navíc úžasné, že mohu být součástí týmu, kde všichni pracujeme společně, podporujeme se a motivujeme,“ říká.

Rok 2024 pro vás byl velmi úspěšný. Co přesně se vám letos podařilo?
Povedlo se mi vyhrát v kategorii Armádní sportovec roku a upřímně ani nevím, čím jsem si to zasloužil. Sám tuto sezónu nepovažuji za ideální, dost jsem se trápil. Vidím to ale tak, že jde trochu i o dlouhodobou záležitost a letos se mi povedlo být mezi ostatními vojáky-sportovci trochu víc vidět. Chtěl bych zde poděkovat skvělým kolegům i nadřízeným, kteří mě v mém snažení podporují. Bez jejich podpory by to nešlo.

Jak probíhala příprava na letošní sportovní sezónu?
Příprava je dlouhodobá a nejde zvládnout během jednoho roku. Většina soutěží, kterých jsem se jako reprezentant 13. dělostřeleckého pluku zúčastnil, je velmi všestranných a zdaleka není jen o fyzické připravenosti. Nasbírat potřebné zkušenosti trvá roky.

Letos jste vytvořil rekord ve vojenském pětiboji, padly i další rekordy?
Mým hlavním sportem je právě vojenský pětiboj a v něm se mi zatím daří posunout se každý rok o kousek dál. Ve střelbě se mi letos povedlo zlepšit osobní maximum na 190 bodů, v běhu na osm kilometrů vytvořit čas 28:44 a pro mě nejcennější bylo maximum 2:27,4 na překážkové dráze NATO, kde jsem zaostal jen tři desetiny za českým rekordem. Celkově z toho bylo 5115 bodů, což považuji mezi amatérskými sportovci za skvělý výsledek.

Jste starším instruktorem speciální tělesné přípravy u 13. dělostřeleckého pluku v Jincích. Jak to jde dohromady se sportováním na světové úrovni, kde se utkáváte s profíky?
Soutěžit s profíky je, co se týká celkového umístění, samozřejmě velmi obtížné, ale v něčem i výhodné. Není na nás vyvíjen takový tlak a můžeme příjemně překvapit. Je skvělé, moci je sledovat a učit se od nich. Letos se mi pravidelně dařilo umístit se v první třetině závodního pole a nechat nějaké profesionály za sebou, což je určitě skvělý pocit.

Kdo vás trénuje a pomáhá vám k dosažení skvělých výsledků?
Za zkušenosti musím asi nejvíc poděkovat kolegovi a kamarádovi kapitánu Matěji Pickovi. Co se týče fyzické přípravy, česká reprezentace ve vojenském pětiboji nově spolupracuje s atletickým trenérem z Dukly Praha, za dosavadní výsledky ale vděčím celému organizačnímu týmu pětiboje. Osobně bych chtěl poděkovat hlavně majorce Janě Vilímové, která věnovala obrovské úsilí do toho, posunout nás o kousek dál. A ještě kapitánu Pavlu Královi, který se mi na závodech stará o moje bolavé tělo.

Děláte ale i jiné sporty. Věnujete se jim?
Sport mě obecně neuvěřitelně baví. Pohyb mě nabíjí energii a pomáhá mi zvládnout každodenní stres, takže pokud mám možnost sportovat s ostatními, a to hlavně v kolektivních sportech, je pro mě obtížné odmítnout. Pro dosažení mých vlastních cílů jsem to ale musel hodně omezit a už se těším, až budu sportovat opravdu jen pro radost, a ne na výkon.

Co máte v plánu pro nejbližší budoucnost?
Už jsme zahájili kondiční přípravu na další sezónu s novým trenérem, tak mám velká očekávání. A příští rok nás čeká mistrovství světa ve vojenském pětiboji v Dánsku, což je nepochybně vrchol sezóny a už i letošní sezóna se tomuto cíli dost podřizovala.

Při tak velkém vytížení je potřeba i nějak relaxovat, vypnout. Co funguje?
Regeneraci a odpočinek vnímám jako největší slabinu a zároveň prostor pro zlepšení. Během normálního pracovního týdne je opravdu hodně obtížné stihnout každý den po práci trénink, a ještě jít včas do postele, aby byla regenerace dostatečná. Bohužel tohle všechno vytlačuje můj společenský život hodně do ústraní, a to mě mrzí.