Ani gram uranu sovětským okupantům, zaznělo Příbramí před čtyřiapadesáti lety

17. srpna 2022 (08:38)

foto: Hornické muzeum Příbram

Město Příbram obsadila v srpnu 1968 1. elitní tanková armáda generála Kožanova. Důvodem byl sklad jaderných hlavic nedaleko Příbrami, ale také sídlo Československého uranového průmyslu.

Před 54 lety začala okupace ČSSR a vpád vojsk Varšavské smlouvy se bohužel nevyhnul ani Příbrami. Příbramští měli i své hrdiny. Generální ředitel ČSUP Ing. Karel Boček, který byl obviněn z kontrarevoluční činnosti a hrozil mu přísný trest, byl jednou z hlavních postav. Naštěstí se mu podařilo včas uprchnout z vyšetřovací vazby StB, když vyskočil z okna generální prokuratury na Pankráci a později i utéct z ČSSR. V roce 2005 vydal knihu vzpomínek pod titulem: „Ani gram uranu okupantům“. Důvodem jeho tehdejšího obvinění za „kontrarevoluční činnost“ s hrozbou nejvyšší trestní sazby bylo, že organizoval generální stávku zaměstnanců uranových dolů na protest proti sovětské okupaci. V té době se uschovala a ukryla dokumentace a připravovalo se i zatopení šachet.

První kolona intervenční armády dorazila do Příbrami ve středu 21. 8. 1968 navečer. Před půlnocí na 21. srpna, vozidla zaujala postavení na prostranství u Uhelných skladů a po příjezdu 4 tanků a 3 obrněnců přibyly další 2 tanky. Původně zamýšlelo vojsko zabrat budovu 6. ZDŠ, posléze jednotky opustily město a ubytovaly se na stadionu Baník u říčky Litavky. Další skupina byla umístěna na hlavní křižovatce silnice Skalka a část jednotek v okolí Rožmitálu pod Třemšínem. Diskuze obyvatel s důstojníky sovětské armády nepřinášely žádný výsledek, ti jen většinou mlčeli nebo kroutili hlavami.

Šokována byla Příbram, když přišla 22. srpna zpráva o příjezdu velké kolony tanků a vojenských vozidel ve směru od Sedlčan. Ta se skutečně posléze objevila, projela Pražskou ulicí a pokračovala směrem na Jince a Zdaboř. S namířenými hlavněmi na okolní budovy zůstalo 6 tanků na náměstí ve staré části města. Ráno v 6 hodin tanky Příbram opustily.

Velitelství a štáb 6. sovětské tankové armády sídlil asi 10 km severozápadně od Příbrami v okolí malého vojenského letiště v Brdech, nad údolím Červeného potoka, nedaleko zříceniny hradu Valdek.

foto: Hornické muzeum Příbram

Rozrušený byl starší sovětský major, který přijel na generální štáb vojenského okruhu na Zdaboři. Doslova nechápal, proč je posílán nazpátek do SSSR a jeho vojákům nikdo nechce podávat jídlo ani vodu, když zde byl v květnu 1945 tak vítán. Byl doslova rozhořčen slovem "okupant" a dával do souvislosti nepokoje s článkem Dva tisíce slov. Ruské tanky byly poblíž Nového rybníka a Fialáku. V nočních hodinách rozhazovaly okupační letáky v českém jazyce a poslední vydání moskevské Pravdy projíždějící vojenská auta, podobně tak helikoptéra, která proletěla později nad příbramským náměstím.

Pluky okupantů se přesouvaly přes osadu Brod. Dva tankové pluky (celkem 102 tanků a 115 transportérů) projely městem směrem na Zdaboř a odtud na Rožmitál pod Třemšínem. Později je ještě následovala zabezpečovací skupina s 20 tanky. Ráno na silnici od Drásova ke křižovatce Skalka stála kolona tanků a transportérů a okupační hlídky rozestavěné na silnici k Rožmitálu nepouštěly civilní vozidla žádným směrem. Na každé větší křižovatce okresu zůstaly hlídky až do konce srpna.

Událostí, které se v Příbrami odehrály v oněch dramatických dnech roku 1968, byla celá řada. Z těch nejvýznamnějších stojí za zmínku vzpoura potrestaných ve vězeňském zařízení Bytíz, kde se nacházeli v té době pouze odsouzení za kriminální činy. Ti chtěli využít vzniklé situace při vpádu vojsk a pokusili se večer 22. srpna z tábora uprchnout. Existovalo reálné nebezpečí, že tato akce bude okupanty považována za projev vnitřní destabilizace a poslouží jako záminka k vojenskému zásahu sovětské armády. Díky posile vojáků s příslušníky ostrahy, Veřejné bezpečnosti, Lidových milicí i báňských záchranářů se podařilo nejprve osvobodit všechny civilní zaměstnance a postupně zlikvidovat jednotlivá ohniska odporu vzbouřenců v počtu 250–300 vězňů. Uniknout se nepodařilo žádnému.

foto: Hornické muzeum Příbram

Byla to také doba psaní vzkazů okupantům na silnice, domy, plakáty do výkladních skříní obchodů. Zmizela i tabule na příbramském vlakovém nádraží, otáčely se ukazatele směru na silnicích, nosily se trikolory s černou stuhou, denní tisk byl plný zpráv o tom, kde stojí tanky, nebo jak roznášet letáky.