Cvičitel: Jakmile pes začne poznávat svět, zúročuje instinkty, které mu příroda nadělila

14. července 2022 (12:29)

foto: pribram.cz / Jakub Pečenka

Přemýšlíte o pořízení chlupatého společníka? Víte, na co se připravit? Máte jasno v rase a pohlaví? Chcete štěně, nebo dospělého psa? A skutečně víte, jak psa vychovat a uspokojit jeho potřeby? Na všechny tyto a mnohé další otázky vám v dnešním rozhovoru odpověděl cvičitel Václav Svoboda.

O čtyřnohém kamarádovi do domácnosti pravděpodobně někdy snil asi každý z nás, ať už jako dítě, nebo dospělý. Někdo si tento sen splnil, jiný ne. Pro Václava Svobodu jsou psi životním posláním, téměř třicet let se věnuje jejich výchově, ale pomáhá i s problémovými psy, jejichž výcvik majitelé nezvládli.

Jak dlouho se věnujete psům a cvičíte je?
Prvního psa jsem si pořídil v roce 1984. Za svůj život jsem měl patnáct svých a těch cizích, co jsem cvičil, bylo asi sto.

Když si člověk pořizuje psa, jakého by si měl vybrat?
V první řadě by si měl vybrat psa podle svých časových možností. To znamená, že by měl zvážit, jestli bude mít čas ho chodit venčit, krmit, vychovávat a mít vyřešeno co se psem o dovolené. Neměl by zapomenout i na nějaký akutní zástup, když nebude moct například přijít včas z práce, aby ho měl kdo vyvenčit.

Já osobně vždy doporučuji dojít si pro psa do útulku, protože ošetřovatel vám poskytne důležité informace. Bude vědět, zda se hodí do bytu, jaký má vztah k dětem, k ostatním psům a zda má nějaké špatné zážitky. Určitě i poradí jaké prostředí a četnost vycházek bude pro něj vyhovující.

Ale většina lidí si chce pořídit štěně…
Pokud si lidé pořídí štěně, musejí počítat s tím, že o něj budou pečovat, jako o malé dítě. Jakmile začne poznávat svět, začne zúročovat instinkty, které mu příroda nadělila. Ty instinkty, pokud nejsou usměrněny, začne využívat.

Některý pes je hyperaktivní, některý zase ne. Jiný se chce prát od malička a je dominantní. Každopádně s každým psem bude mít páníček ze začátku určité starosti.

Také před pořízením psa doporučuji zvážit svoje finanční podmínky. Veterinární péče stojí nemalé peníze, a i při pojištění je dosti úkonů, které musí majitel hradit ze svých peněz.

V neposlední řadě by měli lidé psí plemeno vybírat podle bydliště. Pokud bydlí v bytě, nedoporučuji pořídit například vestíka nebo malého knírače, byť se do bytu všeobecně doporučují malá plemena. Tito psi mohou narušovat domovní klid častým štěkáním.

Doporučujete také zvážit při výběru psa jeho pohlaví?
Určitě. O fenách se všeobecně říká, že jsou klidnější a přemýšlivější. Zde nebude taková pravděpodobnost, že se budou prát, ale také záleží na plemeni, na povaze, na stáří a na výchově.

To ale neznamená, že pes nemůže být také klidné povahy. Já jsem každopádně měl vždy jen psy.

Někteří psi v útulcích mají za sebou traumata, týrání. Jak s takovým psem naložit?
Týraní psi jsou hodně velký oříšek. V první řadě se musí naučit mít důvěru ke svému majiteli, teprve pak se mohou postupně vkládat nějaká pravidla.

Často mívají touhu dělat ty svoje lumpárny, přestože zažili nějaké drastické věci nebo fyzické týraní. Dávají větší pozor na každý pohyb majitele, i když třeba zvýší hlas. S těmito psy se musí začít opravdu pomalu, citlivě, ale důsledně.

Kdy by se mělo začít s výchovou psa?
S výchovou se začíná v momentě, kdy si ho přivedete domu. Začíná si zvykat na denní rytmus celé rodiny, na vodítko a na obojek. K samotnému výcviku by se mělo přistoupit asi ve čtyřech měsících. V této době by každý majitel měl začít nastavovat pravidla, aby pes netahal na vodítku, nechal se přivolat a současně ho socializovat.

Vaším výcvikem již prošlo hodně psů, s čím se setkáváte nejčastěji?
Tak především s neposlušností. Tito psi obvykle nereagují na přivolání, jsou nějakým způsobem agresivní vůči ostatním psům, někdy i k lidem.

Dokážete si vzpomenout na nejtěžší výcvik?
Měl jsem jednoho silně dominantního tří a půl letého psa (Rhodéský ridgeback), který byl velice agresivní vůči jiným psům. Celá rodina se ho bála a sám majitel odmítal, aby se do jeho výchovy kdokoliv zapojoval. Ten pes je prakticky nevnímal a v případě, že po něm něco chtěli, tak svým pohledem jim to znemožnil. Prakticky se ho báli.

Obvykle trvá výcvik 30 hodin, zde byl jednou tak delší. V prvním případě jsem musel naučit majitele povelovou techniku, aby včas reagoval na jeho reakce. Pes totiž dokáže vycítit jiného psa, aniž by ho viděl. Dále jsme začali důsledně pracovat na jeho poslušnosti, což se i podařilo. Jenže majitel asi po roce porušil nastavená pravidla a nepokračoval ve výcviku. Nakonec se vše vrátilo do stejných kolejí.

Jak probíhá Váš klasický výcvik?
V první řadě začínám konzultační hodinou. To znamená, že potřebuji vidět majitele i s jeho psem. Vyslechnu si, jaké má trápení a následně stanovuji reálné možnosti výcviku. Každopádně vyžaduji po majiteli, aby nejen po dobu výcviku, respektoval nastavená pravidla.

Samotný výcvik je individuální. Každopádně psa musíme nějakým způsobem motivovat, aby spolupracoval. Stejně tak i majitel se musí naučit, jak se psem pracovat. Musí se naučit povelovou techniku, být rázný, ale i spravedlivě laskavý. Pokud se tato pravidla nastaví, je částečně vyhráno. Ale jak říkám, každý pes má jiné zlozvyky a přístup je vždy individuální.

Motivace je co?
Motivace je to, co pes miluje. Mohou to být pamlsky, hračky, může to být pohlazení nebo i laskavý projev.

Podařilo se Vám pokaždé psa vycvičit?
Až na jednu výjimku vždy.

Co se stalo?
Majitelka ukončila kurz dříve, než jsem doporučoval. U problémových psů doporučuji během výcviku dodržovat určitá pravidla. Pokud má majitel psa v rodinném domě, tak dokud není vycvičený, měl by majitel omezit venčení mimo zahradu. Pokud pes pobývá v bytě, tak omezit venčení jen na nezbytně dlouhou dobu. Je to nutné, aby majitel nedělal chyby a výcvik postupoval ku prospěchu věci. Ta paní se tenkrát mimo kurzy snažila cvičit psa bez dohledu. Tím značně znemožnila výcvik dokončit a v polovině kurzu skončila. Podle mých informací ji pes neposlouchá i nadále.

Stává se, že se na Vás obracejí lidé i po skončení výcviku?
Občas ano, ale pak je náprava mnohem složitější. Majitel by měl i po skončení kurzu se psem pracovat, zdokonalovat jeho poslušnost. Bohužel pak v některých případech musíme přistoupit k elektrickému obojku, ale to už je ta úplně poslední možnost.

Odmítl jste někdy někoho?
Ano, pouze jednou.

Z jakého důvodu?
Majitel se nechtěl přizpůsobit a nechtěl přijmout pravidla, která ho se psem čekala. On ten výcvik je náročný jak pro psa, tak i pro majitele. V tomto případě nedokázal majitel pochopit, že když během výcviku bude pes na vodítku, že se nejedná o týrání. Také znemožňoval dokončit jeho převýchovu, když ho měl například přivolat od jiného psa. Cítil jsem tehdy, že má práce by byla v tomto případě zbytečná.

Považujete za týraní, když má někdo psa pouze na zahradě a nechodí s ním na procházky?
Ne. I větší zahrada může být pro psa optimální variantou. Samozřejmě jsou plemena, která potřebují více pohybu, tam je to jinak. Pokud ale bude mít majitel psa pouze na zahradě, musí počítat s tím, že nebude socializovaný a může se to odrazit na jeho povaze. Ale za týrání to nepovažuji.

Co byste závěrem poradil při pořízení psa?
Pokud si lidé chtějí psa pořídit, měli by se nejprve poradit s nějakým odborníkem a nehledět při výběru plemene pouze na jeho vzhled. Vždy zvážit své možnosti a čas, který při výcviku a celkové péči budou muset obětovat. Nemyslet si, že plná miska a zázemí jsou tím nejdůležitějším, co mohou svému čtyřnohému miláčkovi v životě dát.

zdroj: pribram.cz

autor: Tomáš Pečenka