Řeč je o Michalu Ernstovi, rodáku z Příbrami, který se letos zúčastnil Rally Dakar, kterou se svým kolegou Alešem Loprasiem kvůli havárii bohužel nedokončili
.
Jak se člověk z Příbrami dostane až na Rally Dakar?
Moje závodní kariera začala v roce 1997 na Rally Blovice. První zlom byl v roce 2001, kdy jsem začal závodit se Štěpánem Vojtěchem, s kterým jsem zažil tu nejlepší techniku, závodění v mistrovství světa a i pár úspěchů. To mě nejvíce posunulo kupředu. Potom jsem závodil s různými jezdci, například s bratry Bryndovými z nedaleké Hluboše, Vojtěchem Štajfem a jinými. Sezónu 2009 jsem strávil po boku Tomáše Engeho, což bylo hodně zajímavé. Právě Vojta Štajf absolvoval s Alešem Lopraisem Silk Way Rally, kterou vyhráli a jeden Dakar, ale věděl, že pro letošek bude časově zaneprázdněn, tak doporučil mě a po pár schůzkách a testu závodního vozu jsme se s Alešem domluvili.

Chcete se i po nehodě s Alešem Lopraisem opět příští rok vrátit na trať?
Dakar zrovna není můj závodnický sen, ale určitě bych ho rád dojel do cíle a pokořil takhle náročnou soutěž. Jestli to bude za rok nebo déle je úplně jedno.

Jak vypadá takový běžný den na Rally Dakar?
Ráno se vstává poměrně brzy – přibližně kolem šesté hodiny. Po běžných ranních úkonech se posádka připraví na odjezd do etapy. Příprava spočívá v namazání těla všemi možnými mastmi proti oděru a zapaření a doplnění tekutin pro posádku v závodním autě. Potom posádka stráví minimálně 10 hodin v závodním autě, a když vše dopadne, tak dorazí do dalšího bivaku. Po dojetí navigátor upravuje itinerář, což je práce minimálně na tři hodiny, mechanik spolu s dalšími týmovými mechaniky pracuje na autě a řidič nabírá sílu do další etapy.

Jaké jsou technické parametry vozu, se kterým závodíte?
Přesné údaje najdete na internetu. Moc jich nevím. Hmotnost 8500 kg, spotřeba v měřeném úseku (rychlostní zkoušce) 100 litrů na 100 km. Tankujeme u běžných čerpacích stanic.

Jak probíhají přípravy na takový závod?
Nijak zvláštní fyzická příprava není. Je to na každém jezdci, aby měl fyzičku a závod vydržel.
Auto během roku absolvuje několik testů, kde se zkouší funkčnost a výdrž nových komponentů. Ale nasimulovat závod není možné.

Letošní nehoda nebyla vaší první, co vás motivuje k tomu stále usedat do závodního auta?
Nehod mám za sebou opravdu hodně. Sám to nedokážu popsat, ale závodění mě baví a jen tak se odradit nedám.

Na nehodu na Dakaru se vás musela ptát již spousta lidí, jak byste ji popsal našim čtenářům?
K nehodě toho až taky moc nevím, jelikož jsem spal, tak jsem se vzbudil až při prvním nárazu. Po vyproštění všech členů posádky nám hodně pomohla česká výprava fanoušků, která poskytla lékárničky a ošetřila Petra, který hodně krvácel. První vrtulník přilétl asi za 20 minut, ale tomu došlo palivo, takže jsme čekali dalších 45 minut na další. Pak už transport do bivaku a Aleše a Petra do nemocnice.

Již dlouho působíte jako spolujezdec, neláká vás usednout i za volant?
Kdysi jsem takové myšlenky míval, ale pak mi pár jezdců předvedlo, jak se jede rychle, a takhle bych to neuměl, proto jsem zůstal vpravo. Navíc je to tak finančně náročné, že to není možné.


Martin Janota